Zelené řasy během dne pohlcují kyslík a při probíhající fotosyntéze uvolňují maličké množství energie. Ta by - podle projektu - přes den nabíjela článek každé takové pouliční lampy, aby se pak večer mohla rozsvítit.
Pierre Calleja míchá roztok s řasami.
FOTO: Shamengo
V noci řasy samozřejmě nespí. Stejně, jako všechny zelené rostliny, i ony začnou naopak konzumovat ze vzduchu oxid uhličitý a uvolňovat kyslík. Bylo spočítáno, že zelené řasy jedné lampy by byly schopné za rok zlikvidovat až tunu oxidu uhličitého.
Prototyp sinicové lampy. Základem je skleněná trubice naplněná roztokem s řasami.
FOTO: Shamengo
Pro porovnání, podle americké metody pro výpočet sekvestrace uhlíku stromy v městských a příměstských podmínkách takový jilm americký spotřebuje ročně pouhých 62 kg oxidu uhličitého.
Ačkoli jsou řasové lampy zkoumány především jako veřejné osvětlení, jejich nevšední design by jistě obohatil i nejednu domácnost.
FOTO: Shamengo
Větší zádrhel ve vývoji těchto lamp spočívá tedy v množství energie, které lze z řas během fotosyntézy získat. Vědci vypočítali, že bilión těchto mikroorganismů vydá zhruba tolik energie, co jedna tužková baterie. A to, přiznejme si, není právě mnoho.